Chcete mít doma kočku i rybičky? S trochou přípravy je to možné

Většina z vás si asi řekne – chovat kočku i akvarijní rybičky zároveň? Odvážné. Ne. Šílené! Ale přesvědčíme vás o opaku, jde to. I když se musíte mít na pozoru.

Kočky jsou šelmy. Přestože je chováme už staletí a často v našich příbytcích žijí celý svůj život, instinkty šelem jim stále zůstávají. Proto jsou velmi často akvárii s rybičkami naprosto fascinovány. Dokáží je pozorovat celé hodiny. A pak zaútočit.

Tedy pokud nejste doma. Kočka se obvykle neopováží se do rybiček pustit, když tam jste taky. Maximálně rybičky trochu provokuje. Ale jakmile se nebudete dívat, má to některá rybička spočítané. Nebo rovnou všechny, pokud se kočce podaří strhnout celé akvárium dolů.

Řešením tohoto problému je umístění akvária někam, kam se kočka nedostane. Ale pozor. Kočka se dostane skoro všude. 🙂 I když si myslíte, že tam nemá šanci vyskočit, dost možná se mýlíte. Proto je důležité akvárium opatřit také skleněným víkem, které se nedá nijak jednoduše odstrčit.

Pokud kočka nějakou rybu přece jen uloví, netrestejte ji. Nebude to mít smysl. Kočka je šelma a přemýšlí úplně jinak než pes – trestáním ji nic nenaučíte a nepřimějete ji k tomu, aby to už nikdy neudělala. Jen by trestáním zbytečně trpěla. Ulovená rybka je vaší chybou, že jste si mysleli, že kočku uhlídáte, ale ona se ve skutečnosti zachovala jako správná šelma – velice rychle a nečekaně.

Venkovní jezírko

Zvláštním případem je pak venkovní jezírko s rybičkami. Je velmi pravděpodobné, že se k němu stáhnou kočky s širokého okolí a začnou lovit. Jediným způsobem, jak se bránit je buď dostatečně aktivní pejsek, nebo odpuzovače koček skládající se z čidla a odpuzovacího spreje.

Dalo by se také použít speciální oplocení jezírka či oplocení pomocí rostlin, ale obojí dokážou kočky často překonat. A také pak své jezírko moc neuvidíte, což byl asi jeho hlavní účel.

Zdroj obrázku: http://pixabay.com/cs/okoun-%C5%99%C3%AD%C4%8Dn%C3%AD-cichlid-diskem-cichlid-62855/

Pořiďte si švýcarského bílého ovčáka – oddaného přítele a věrného ochránce

Pořízení nového psa je velká událost. Možná máte už předem dávno vybrané vysněné plemeno a možná teprve vybíráte, která rasa psa vám bude nejbližší. Při rozhodování a výběru je dobré znát všechny důležité potřeby a charakteristiky plemena. Přečtěte si článek o bílém švýcarském ovčákovi a udělejte si o něm obrázek. Jakou má povahu? Hodí se k dětem? Je to dobrý hlídač?

Odkud se plemeno vzalo?

Bílý švýcarský ovčák je původně bílé zbarvení klasického německého ovčáka. Chovatelé německých ovčáků ovšem bílé zbarvení nepreferovali a takto zbarvení psi neměli šanci na dobré umístění na výstavě a byli vyřazováni z chovu. Naštěstí se našlo několik nadšenců, kterým krásná čistá bílá barva těchto psů učarovala a začali se tak věnovat jejich chovu. Založili vlastní plemenné knihy a od té doby vzniklo plemeno, které známe pod názvem bílý švýcarský ovčák. Jedná se tak o poměrně nové plemeno a jeho standard byl uznán teprve v roce 2011.

Jakou má bílý švýcarský ovčák povahu?

Bílí švýcarští ovčáci vynikají stejně jako němečtí ovčáci velkou inteligencí. Snadno se učí nové povely a jsou vhodní i pro komplikované výcviky, jako je výcvik asistenčních nebo záchranářských psů. Jsou aktivní a poměrně temperamentní a potřebují pevnější ruku. Rádi se celý den pohybují a ocení možnost běhat celý den za velké zahradě. Při výchově a výcviku je nutné k nim přistupovat citlivěji a jemněji než k německým ovčákům.

Hodí se k dětem?

Jestli se dané plemeno psa hodí k dětem je velmi důležitá otázka, kterou je potřeba pečlivě zvážit před tím, než si nějakého psa pořídíte. Bílý švýcarský ovčák se s dětmi snáší velmi dobře. Je přátelský a na děti mírný. Na cizí lidi si ovšem dávají pozor a mívají tendence chránit svoji rodinu. Je to nekonfliktní plemeno a při správné socializaci a výchově se snáší nejen s dětmi, ale i s ostatními zvířaty v domácnosti.

Můžu mít bílého švýcarského ovčáka jako hlídacího psa?

Vzhledem k tomu, že jsou povahově podobní německým ovčákům, jedná se o velmi schopné hlídače. Dají se vycvičit podobně jako policejní psi. Majetek a svoji rodinu ostražitě brání a mají k nim velmi silný citový vztah. Jsou to psi velmi společenští a pokud jsou většinu času zavření v kotci, najděte si čas a prostor na to, abyste se jim mohli dostatečně věnovat například na dlouhých procházkách nebo při výcviku.

Jako aktivní plemeno je možné švýcarského ovčáka brát s sebou na projížďky na kole. Jsou to psi velmi učenliví a s trochou trpělivosti není problém naučit je základy psího tance. A když vám přijde, že se bude nudit a chtít víc pohybu, zkuste ho zapojit do agility, kde se toto plemeno občas objevuje.

Pro více informací o plemeni si přečtěte další článek o bílém švýcarském ovčákovi.

Máte-li zájem o štěňátka začátkem října 2015, kontaktujte nás na naších stránkách.

Zdroj obrázku: http://cs.wikipedia.org/wiki/B%C3%ADl%C3%BD_%C5%A1v%C3%BDcarsk%C3%BD_ov%C4%8D%C3%A1k#/media/File:Berger_blanc_suisse.png

Tato zvířata dětem nepořizujte

Malé dítě často zatouží po jakémkoliv zvířeti, které jim zrovna připadá roztomilé. Pokud jim domácího mazlíčka chcete dopřát, je na vás jako na rodiči, abyste si zjistili, která zvířátka jsou plachá, divoká, nebo mají speciální nároky na péči a do rukou dětí se určitě nehodí. Tento průzkum vám ale můžeme zjednodušit. Zde jsou některé druhy zvířat, která i přes svou atraktivnost nejsou pro děti vhodnou volbou.

Činčily

Roztomilé klubíčko s hebkým chlupatým kožíškem – ideální plyšák? Kdepak. Činčily jsou poměrně plachá a nekontaktní zvířata. Mazlit se s vámi nebudou – maximálně se jednou za čas nechají pohladit, než zase utečou pryč. Činčily jsou velice pohyblivá zvířata a s oblibou skáčou po nábytku. Protože byly domestikované před relativně krátkou dobou, nejsou na člověka příliš zvyklé a když se leknou, mohou dítě i pokousat. Kromě toho jsou to tvorové s noční aktivitou – takže ve chvíli, kdy malé dítě odchází do postýlky, se činčila teprve začne pořádně probírat a dělat rámus. Jako domácí zvíře pro děti se z hlodavců spíš hodí robustní a flegmatické morče, které bývá vzhůru ve dne.

Velcí papoušci

Přestože jsou nádherní a někteří z nich se dokážou i naučit mluvit, mohou malé dítě taky pořádně štípnout ostrým zobákem. Papoušci rozhodně nejsou k mazlení, což se ale dětem ne vždycky dá vysvětlit. Chov velkých papoušků bývá náročný i pro dospělé. Pokud nemáte papoušků více, vyžadují mnoho pozornosti, protože jsou to společenští tvorové – v přírodě žijí v hejnech. Navíc je potřeba zvážit, že se dožívají vysokého věku – průměrná doba života velkého papouška je 35 – 50 let, mohou se ale dožít i delší doby. Koupi takového papouška je proto potřeba zvážit ještě důkladněji, než pořízení psa – může to být závazek na celý život.

Chameleoni

Chameleoni jsou opravdu fascinující tvorové – dokážou se každým okem dívat jiným směrem, měnit barvy a lapat kořist vymrštitelným jazykem. Takové schopnosti leckteré malé dítě nadchnou. Kámen úrazu je v tom, že plazi, a chameleoni pak obzvlášť, vyžadují poměrně specifickou péči. Pokud vaše dítě touží po tomto drobném ještěrovi, mělo by vám být jasné, že postarat se o něj a zajistit,a by měl podmínky ke spokojenému životu, bude z větší části pravděpodobně na vás.

Kuřátka nebo káčátka

Tito ptáčci mohou vypadat roztomilí, pokud ale nebydlíte na farmě nebo alespoň v domě se zahradou, zapomeňte na ně. Do bytu rozhodně nepatří! Navíc z roztomilého kuřátka brzy vyroste dospělá slepice, která už zas tolik roztomilá nebude. Pokud si chcete ušetřit bolest hlavy z potřísněné podlahy a nábytku, přesměrujte touhy dítěte na vhodnější domácí zvíře, například morče či králíka.

 

Zdroj obrázku: http://pixabay.com/cs/%C4%8Derven%C3%A1-papou%C5%A1ek-pt%C3%A1k-zv%C3%AD%C5%99e-20282

 

Jak vidí svět zvířata?

Zvířata se nepohybují ve stejném světle, jako my. Jejich smysly jim totiž často ukazují naprosto odlišnou realitu od té naší. Věděli jste například, že včela dokáže vidět i ultrafialové světlo? Že králík dokáže vidět až 360 stupňů svého okolí, zatímco kočka jen 180 stupňů? Nebo že žraloci vidí sice černobíle, ale zato až desetkrát ostřeji, než lidé? A že kočka vidí ve tmě lépe díky tomu, že její oči odrážejí světlo?

Lidské oko dokáže vnímat světlo o vlnové délce 400 až 700 nanometrů, což odpovídá spektru od modré po červenou. Někteří živočichové jsou ale schopni vnímat mnohem větší spektrum vlnových délek. Včely, ale i jiný hmyz a ptáci, dokážou vidět pro člověka neviditelné ultrafialové vlny. Díky tomu se dokáží orientovat podle slunce, i když je téměř zataženo. Ultrafialové světlo totiž částečně proniká i mraky. Mnoho květin láká hmyz na zbarvení, které je viditelné pouze v ultrafialovém spektru. A když se na sebe dívají ptáci, pravděpodobně si navzájem připadají mnohem barevnější, než se jeví nám. Hadi zase dokážou vnímat infračervené záření, které zůstává lidským očím také skryto.

Mnoho zvířat ale barvy vnímá mnohem nedokonaleji, než lidé. Psi mají v sítnici jen dva druhy čípků, zatímco lidé tři. Zatímco naše čípky vnímají modrou, zelenou a žlutou, psí čípky jsou citlivé na žlutozelenou a fialovou. Díky tomu pes vidí jen dvě barvy, které dokáže odlišit od černobílých vjemů. Červenou, oranžovou, žlutou a zelenou vnímá jako jednu barvu, zatímco modrou a fialovou jako druhou. Mnoho zvířat vnímá barvy podobně omezeným způsobem. Například taková promyka zas vidí jen červenou a zelenou barvu, ježek zas vidí jen žlutou barvu, jinak vnímá svět černobíle.

Zvířata aktivní v noci pravděpodobně barvy nerozlišují vůbec a vidí jen černobíle. Je tomu tak proto, že za noční vidění jsou v oku zodpovědné tyčinky, které barvy nerozlišují. Zajímavostí u nočních zvířat je to, že mívají v oku odrazovou vrstvu, díky které světlo projde okem dvakrát – jednou při cestě tam a při odrazu na cestě zpět. Umožňuje jim tak lépe vidět při nedostatku světla. Díky této odrazové vrstvičce oči nočních zvířat, například kočky či lišky, ve tmě světélkují, když na ně dopadne světlo.

Podle postavení očí na hlavě dokážete poznat, jestli je zvíře dravec, nebo lovená zvěř. Lovená zvěř mívá oči po stranách hlavy, aby měla větší přehled o okolí. Snadno si tak včas všimnou hrozícího nebezpečí. Třeba takový králík má úhel rozhledu 360 stupňů, takže zrakem obsáhne skoro celé okolí! Pro srovnání, člověk má rozhled asi 200 stupňů a kočka ještě méně, sotva 180 stupňů. Dravci zas mají obě oči vedle sebe, aby mohli na svou kořist přesně zaostřit. Díky tomu dokážou snadněji odhadnout vzdálenosti a určit, kde se kořist nachází. Mají sice menší zorné pole – někteří si to ale dokážou vykompenzovat. Třeba sova má podobně jako kočka úhel rozhledu asi 180 stupňů – ale je schopná otočit hlavu v rozsahu asi 270 stupňů, čili skoro kolem dokola. Kromě toho ji dokáže i zaklonit o 180 stupňů dozadu. Díky tomu si o svém okolí dokáže vytvořit výborný přehled.

Velmi zvláštní oči má hmyz. Skládají se ze spousty malých očí, které mají na povrchu čočku šestiúhelníkového tvaru, z jejichž pohledu si mozek složí celkový vjem. Hmyz tedy vidí obraz jako mozaiku světlejších a tmavších šestiúhelníkových skvrn. Má to i své výhody – díky vypouklému tvaru očí hmyz vidí skoro na všechny strany.

 

Zdroj obrázku: http://pixabay.com/cs/ara-%C5%BElut%C3%A1-macaw-papou%C5%A1ek-pt%C3%A1k-100880/

 

Co potřebujete zařídit, pokud chcete doma chovat nebezpečná zvířata?

Chtěli byste mít doma jedovatého hada, krokodýla, nebo třeba orangutana? Všechny tyto druhy spadají pod ochranu zákona. Druhy zvířat, k jejichž chovu potřebujete povolení, stanovuje vyhláška č. 411/2008 Sb. o chovu zvířat vyžadujících zvláštní péči, která nahradila vyhlášku č. 75/1996 Sb. o chovu nebezpečných zvířat z roku 1996.

Vyhláška č. 411/2008 Sb. druh zvířete vyžadující zvláštní péči definuje jako „druh zvířete v zájmovém chovu, který vzhledem ke svým biologickým vlastnostem má zvláštní nároky na zacházení, umístění, krmení, napájení, případně ošetřování.“ Nová vyhláška se tedy primárně nezabývá definicí toho, co je pro člověka nebezpečné zvíře (i když zahrnuje i ty), ale SPÍŠE takovými zvířaty, které mají vzhledem ke svým biologickým vlastnostem speciální potřeby.

Účelem vyhlášky je chránit takováto zvířata proti týrání, ke kterému by mohlo vést vlastnění zvířete neodborným chovatelem, který jeho potřeby nezná nebo mu potřebné podmínky nedokáže zajistit. Při chovu zvířat vyžadujících zvláštní péči jsou zvýšeny nároky na zajištění bezpečnosti zvířete i chovatele.

Pokud si tedy chcete některý z těchto druhů pořídit, musíte splnit následující podmínky. V první řadě vám musí být více než osmnáct let. (Pokud si zvíře, které spadá pod druhy jmenované ve vyhlášce č. 411/2008 Sb. pořizuje právnická osoba, musí péčí o zvíře pověřit fyzickou osobu, které už věku osmnácti let dosáhla.)

Dále si musíte zažádat o povolení krajského orgánu veterinární správy. Žádost má obsahovat jméno a příjmení osoby odpovědné za chov zvířete, druh a počet jedinců zvířete, které chcete chovat, stručný popis chovu a jeho vybavení a souhlas osoby odpovědné za chov s prováděním kontroly podmínek. Příslušný orgán veterinární správy, který povolení vydal, je povinen kontrolu provést alespoň jednou za rok.

Formulář žádosti o povolení chovu druhů zvířat vyžadujících zvláštní péčinajdete zde: http://eagri.cz/public/web/file/131088/Zad_DZVZP_nov.rtf  . Vyplněný formulář je třeba odeslat poštou na příslušnou krajskou veterinární správu. Za povolení k chovu zvířat vyžadujících zvláštní péči  zaplatíte tisíc korun (bez ohledu na počet zvířat či druhů v žádosti uvedených).

Povolení se vydává na tři roky a poté může být prodlouženo na základě písemné žádosti. Pokud se ale změní podmínky chovu, je chovatel povinen to do třiceti dnů úřadu, který vydal povolení, ohlásit. Příslušný úřad ale může v případě změny podmínek povolení k chovu i úplně odejmout, pokud nové podmínky nejsou vyhovující. Výjimkou z povinnosti žádat o povolení jsou pouze zoologické zahrady a záchranné stanice, a dále také chov loveckých dravců.

Na každý druh zvířete, které spadá do seznamu, je potřeba mít zvláštní povolení. Pokud tedy například vlastníte jestřába a rádi byste si pořídili ještě výra, který do seznamu zvířat chráněných vyhláškou také patří, musíte si stejnou cestou zažádat o povolení nové. Pokud chcete rozšířit chov a zvýšit počet jedinců druhu, který už vlastníte, potřebujete také o povolení zažádat znovu.

A k chovu kterých druhů je povolení potřeba? Například pro všechny jedovaté druhy plazů, ale také všechny druhy krokodýlů. Z ptáků pak třeba pro některé druhy z řádu dravců či sov. Ze savců jsou to primáti či šelmy s výjimkou domestikovaných druhů, jako je například pes, kočka, nebo fretka. Pokud si chcete prostudovat podrobněji kompletní seznam druhů zvířat, které vyhláška č. 411/2008 Sb. stanovuje, najdete ho zde:  http://eagri.cz/public/web/mze/legislativa/pravni-predpisy-mze/tematicky-prehled/100049594.html

 

Zdroj obrázku: http://pixabay.com/cs/tygr-tygra-sumatersk%C3%A9ho-ko%C4%8Dka-8057/