Světem-zvířat.cz
Tito drobní tvorečci, kteří se maskují za listy či kusy větviček, jsou rozhodně originálními domácími mazlíčky – pokud dokážete přenést přes srdce, že to většinu času bude vypadat, jako byste doma měli prázdné akvárium s trochou rostlin.
To, že strašilky vypadají jako části rostlin, kterými se živí, jim zajišťuje ochranu před predátory, hlavně před ptáky kteří si na nich rádi pochutnají. Je tomu uzpůsoben i jejich způsob pohybu – z místa na místo se přesouvají pomalu a nenápadně. (Také jejich latinský název, Phasmatodea, pochází z řeckého slova „phasma“, které znamená „přízrak.“) Někdy se při pohybu pohupují, aby napodobily pohyb větvičky či listu ve větru. Pokud je něco náhle překvapí, spadnou ze stromu jako list, a o útěk se pokusí, až když jim tento manévr nevyjde.
Strašilky pocházejí z tropických a subtropických oblastí, nejvíc druhů se vyskytuje v jihovýchodní Asii a Malajsii. Žijí většinou ve vlhkých lesích. V Evropě jsou domácí dva druhy pakobylek – Bacillus rossius a Clonopsis gallica, které najdete v okolí Středozemního moře. Některé druhy ale byly zavlečené do Anglie z Nového Zélandu a dokáží přežít i v klimatu mírného pásu.
Tento býložravý hmyz obvykle dosahuje velikosti přes pět centimetrů, ale najdou se i druhy, které bývají větší. Podle tvaru těla se dělí do třech skupin: První jsou pakobylky, které vypadají spíše jako větvička, jejich tělo vypadá jako složené z hůlek, jsou štíhlé a dlouhonohé. Jako strašilky (v užším slova smyslu) nazýváme ty příslušníky tohoto řádu, kteří mají tělo robustnější a často pokryté trny nebo jinými výrůstky. Dále se můžete ještě setkat s lupenitkami, které vzhledem neobyčejně připomínají list – ať už svěže zelený, či suchý. Toto rozlišení je ale spíše subjektivní, než taxonomické (až na lupenitky, které víceméně všechny patří do jedné čeledě Phyllidae.)
Chov strašilek není příliš obtížný. Pro začátečníka je nejvhodnější pakobylka indická, kterou ve zverimexech seženete asi nejsnáze. Tento druh je v dospělosti velký kolem patnácti centimetrů a na první pohled vypadá jako hnědý, úzký list, nebo jako větvička s nohami. Můžete zkusit i pakobylku rohatou, která je podobně nenáročná. Jestli nemáte s chovem strašilek zkušenosti, vyhněte se radši lupenitkám, jejichž chov je obtížnější.
A co budete pro chov strašilek a pakobylek potřebovat? V první řadě akvárium či terárium, ve kterém budou strašilky bydlet. To by mělo být velké alespoň 35 centimetrů na výšku a 20 na délku a šířku, lepší je ale o něco větší. Pro menší druhy může stačit i velká sklenice od okurek opatřená prodyšným víčkem. Akvárium je potřeba zakrýt něčím prodyšným – nejlepší je jemné pletivo, které umožní větrání. V nevětraném akváriu se mohou tvořit plísně. Teplota v akváriu by se měla pohybovat kolem 25 stupňů, což je pro strašilky ideální – rozhodně nesmí klesnout pod pět stupňů nebo naopak přesáhnout třicet. Jako podestýlku můžete použít papírové ubrousky, nebo třeba jemný písek.
Strašilky jsou býložravé a na potravu nejsou příliš náročné – většina druhů se živí listy rostlin z čeledi růžovité – takže jim můžete předložit listy šípku, maliníku či ostružin (které mají tu výhodu, že se dají najít i v zimě). Ideální je větvičky s listy umístit ve sklenici s vodou dovnitř akvária a vyměňovat je, když zvadnou. Aby měly strašilky co pít, je také potřeba celé akvárium pravidelně rosit.
Za tuto poměrně nenáročnou péči se vám strašilky odmění tím, že budete moci pozorovat poklidný běh jejich pomalých životů – a děsit návštěvy tím, když se to, co považovali za list, najednou pohne.
Zdroj obrázku: http://pixabay.com/cs/pakobylka-kobylky-b%C3%BDlo%C5%BEravci-hmyz-336361/
