Suchozemská nebo vodní želva?

Které dítě by netoužilo mít doma nějaké domácí zvířátko. Rodinná rada pak řeší, co by bylo optimální z hlediska péče, ale také případné alergické reakci. Pokud děti nebo rodiče trpí alergií na zvířecí srst nebo peří, zdá se, že se dítě své radosti nedočká. Ovšem je to jedno řešení, které nemá ani chlupy ani pírka. Ideální pro alergiky je například želva, která není navíc nijak náročná na chov a pro rodinu se díky své dlouhověkosti stane mnohaletým společníkem.

Druhy želv

Želvy se dělí na suchozemské, vodní a polovodní. Suchozemské žijí převážně na souši, obvykle jsou býložravé a pro chov v domácnosti jsou výhodnější. Vodní želvy tráví většinu času ve vodě a bývají dravé a masožravé. Stejně tak polovodní, které ale častěji vylézají z vody ven. Vodní a polovodní želvy se pro děti nedoporučují, jelikož jsou to vlastně nevypočitatelní dravci, kteří mohou člověka kousnout.

Jak želvy chovat?

Pro chov suchozemské želvy budete potřebovat pouze terárium, lampičku a krmení. Terárium musí dostatečně velké, aby se v něm želva mohla volně pohybovat. Další podmínkou je světlo a teplo, jelikož želva je studenokrevný plaz a sama se nemůže zahřát. Světlo a teplo je pro ni důležité zejména v zimních měsících. Stačí malá lampička se žárovkou, kterou umístíte do jednoho rohu terária.

Krmení

Vedle světla a tepla potřebují želvy také hodně jídla. Živí se převážně zeleninou a ovocem, takže by vám dostatek těchto potravin neměl v domácnosti nikdy chybět. Pochoutkou pro suchozemské želvy jsou okurky, mrkev, rajčata, čínské zelí, ale pochutná si i na banánech a jablkách. Pokud se rozhodnete pro chov vodních želv, tak jim budete muset přichystat ryby, žížaly nebo třeba šneky. Oba druhy želv jsou však v podstatě nenároční tvorové, kterým stačí domeček s vodou, světlem, teplem a stálým přísunem jídla. Pokud jim tyto podmínky zajistíte a budete se o ně s láskou starat, mohou se želvy dožít 50 a v některých případech až sta let.