Jak řešit agresivní chování psů

Určitá míra agresivity je pro psí chování přirozená. V přírodě by psovi napomáhala k lovu kořisti, získání místa v hierarchii smečky i k obraně teritoria. Co však dělat se psem, který své agresivní chování obrací vůči lidem?

Je váš pes agresivní vůči ostatním psům, nebo dokonce vůči lidem? Při posuzování chování psa je třeba rozlišovat agresivitu ze strachu či teritoriální agresivitu, které jsou zaměřené především vůči cizím psům a lidem, a agresivní chování ke členům „své smečky“ (ať už lidským či psím), kterým se pes snaží vybudovat dominantní postavení.  Různé druhy agresivity mají různé příčiny, a je k nim potřeba přistupovat odlišným způsobem.

Důležité je všímat si už prvních varovných signálů, kdy nějaká situace u psa agresi vyvolá – pokud si toho nebudeme všímat, může se stát, že se agrese bude stupňovat. Pokud si všimnete, že nějaký podnět ve vašem psu vyvolává nepřiměřenou reakci, je potřeba s ním hned začít pracovat.

Agresivita vyvolaná strachem se často objevuje u týraných psů či psů z útulků. Typickými projevy strachu u psů jsou ocas vtažený mezi nohy, přikrčený postoj, uši přitisknuté v hlavě a odhalené zuby. Pokud se pes bojí, může zaútočit na kohokoliv, o kom si bude myslet, že ho nějak ohrožuje. K této situaci často dochází tehdy, když se pes cítí v nebezpečí, ale nemůže utéct.

Agresivitu ze strachu je možné překonat pomocí výcviku. Pokud budete psa postupně vystavovat podnětům, vyvolávající v něm pocit ohrožení  – nejdříve slabým a postupně stále silnějším-  dojde časem ke snížení citlivosti psa na podnět, který v něm agresivní chování vyvolával.  Přitom zároveň odveďte pozornost psa například pamlskem nebo hro, aby se situací měl spojený pozitivní podnět. Důležité je, aby spouštěcí podnět nebyl tak silný, aby u psa agresi vyvolal – tím by totiž agresivní chování spíš potvrdil. Vhodné je také předtím se psem projít výcvikem poslušnosti, který vám pomůže ho v těchto situacích lépe zvládat.

Jestli jste si pořídili psa, se kterým předtím někdo špatně zacházel, především potřebuje, abyste ho nechali vybudovat si k vám důvěru. Dejte mu čas, aby si zvykl na neznámé prostředí i na vás. Navázat s ním kontakt můžete pomocí krmení – a potom ho začít lehce cvičit. Pokud pes reaguje agresivně na některého z členů rodiny, který mu zřejmě připomíná někoho, kdo s ním špatně zacházel, neměl by mu kontakt vnucovat, ale počkat, než o něj pes sám projeví zájem.

Teritoriální agresivita je častější u psů, než u fenek. Může být zaměřena jak vůči psům, tak vůči lidem. Projevuje se hlavně v prostředí, které pes důvěrně zná a považuje za „své“.  Tento způsob agresivního chování se řeší podobným výcvikem, jako agresivita ze strachu – tedy výcvikem pro zvýšení ovladatelnosti psa a postupné snižování citlivosti na podněty, které agresi vyvolávají. Vhodné je cvičit psa na místě, které nepovažuje za své teritorium.

Agresivní chování, kterým se pes snaží získat dominantní postavení ve své „smečce“, je pro psy do určité míry přirozené. Někteří psi jsou od přírody submisivnější a tento problém u nich nenastává. Pokud se ale pes s přirozeně dominantní povahou dostane do rukou nezkušeného majitele, který mu vše dovoluje, může se začít nepřiměřeně prosazovat. Je potřeba, abyste psovi od začátku dali jasně najevo, že výše postaveným jedincem v hierarchii „smečky“ jste vy. Nastavte jasná pravidla a dbejte na jejich dodržování – pokud například nechcete, aby pes u stolu žebral, nemůžete dělat výjimky a dát mu „aspoň kousek“, když zrovna jeho hladový psí kukuč vypadá nesnesitelně roztomile. Pes musí přesně vědět, co se od něj vyžaduje. I při výcviku buďte vždy důslední a trvejte na splnění povelu. Pokud si vztah se svým psem už od jeho štěněcího věku jasně nastavíte, vyvarujete se tak problémovému chování, které by později vyžadovalo náročné odvykání.